"Ta medicína je docela voser, ne?"

12. září 2018 v 16:22 | Medička Jozefína |  Jen tak mezi řečí
Touto reakcí mě rozesmála jedna slečna, se kterou jsem se potkala na brigádě. Ptala se mě, co studuju a moje odpověď, že medicínu, spustila lavinu otázek. Zajímalo ji, jak to u nás probíhá a jestli je to fakt tak těžké, jako se říká. Vykládala jsem jí kromě těch příjemných věcí, jako je to, že chodíme mezi pacienty a pořádáme akce jako například Půlení a tak, i o těch méně příjemných, tedy o zkouškách a učení. A tím jsem ji asi nijak nenadchla. Říkala jsem si, jestli my medici nejsme tak trochu pyšní. Jestli nás netěší občas trochu přehánět a s radostí vyprávíme o tom, že je to u nás odlišné oproti jiným školám a když posloucháme ostatní studenty, jak si stěžují na to, že se musí učit třeba i několik dní v kuse, v duchu se nad tím pousmějeme. Nedáme na náš obor dopustit a nelíbí se nám, když někdo mediky zpochybňuje. Hájíme si možná takový nepostihnutelný "kult medika".


 

Medické špeky, se kterými u zkoušky zazářite

25. srpna 2018 v 20:02 | Medička Jozefína |  Jen tak mezi řečí
Rozhodla jsem se sepsat seznam zajímavostí a zdánlivě možná zbytečných špeků, které můžete vytáhnout jako eso v rukávu nejen při zkoušce. Neříkám, že jsou to úplně záchranná lana, ale někdy není na škodu zmínit jen tak mezi řečí něco, co profesoři neslýchají tak často.



Ažpak

27. července 2018 v 17:37 | Medička Jozefína |  Jen tak mezi řečí
Slyšeli jste už o krásné a bájemi opředené zemi Ažpak? Je to vzkvétající země, která se těší obrovskému blahobytu zejména v posledních desetiletích. Tamější obyvatelé žijí šťastně a spokojeně, nepotkáte tu nikoho, kdo by se trápil. Lidé si tu plní i ty nejtajnější sny. Žijí přesně tak, jak si sami přejí. Také umí spoustu věcí, oplývají nebývalými znalostmi, mluví několika světovými jazyky, věnují se své vysvěné práci i koníčkům, žiji zdravě, pravidelně sportují a není nic, co by je mohlo zastavit. Zní to možná trochu jako podivné sci-fi. Kdyby tomu tak bylo, odstěhoval by se tam přece každý. Jenže je v tom háček - ještě nikdo tuto zemi nenašel.







 


Strašák jménem patologie

23. července 2018 v 15:37 | Medička Jozefína |  Třetí ročník
Patolka je věda bezesporu zajímavá, ale až děsivě obsáhlá. Konečná zkouška mluví za vše - se svými 255 otázkami strčí anatomii hravě do kapsy. Navíc jsme se díky ní s nostalgií vrátili k mikroskopům a znovu potrápili své oko padesáti odstíny hematoxylin-eozinu. Ale poprat se s ní musíme stejně jako se vším, co si pro nás cesta medicínou připravila. I profesor R. se nás snažil hned na úvodní přednášce uchlácholit: "Ona je ta patologie vlastně hrozně jednoduchá. Jen je toho hodně." Sakra hodně.


Co dělat o prázdninách před nástupem na medicínu?

29. června 2018 v 14:55 | Medička Jozefína |  Jen tak mezi řečí

Je to tu - mise maturita úspěšně splněna a dopis s radostnou zprávou z děkanátu lékařské fakulty je doma: Byl/a jste přijat/a! Gratuluji vám ke splnění snu. Je před vámi náročné, ale krásné období studia. Třetím rokem se neustále utvrzuji v tom, že právě ten dopis o přijetí odstartoval významnou a šťastnou etapu života. I když se občas (ve vypjatých okamžicích celkem často) ptám, jestli to opravdu bylo správné rozhodnutí, jestli jsem tam, kde bych měla být a jestli to opravdu dokážu. Kolikrát přemítám, jestli to vážně stojí za to. A pokaždé se doberu ke stejnému výsledku: fakt stojí.

Možná se vám v hlavě honí otázka, jak strávit poslední letní prázdniny před nástupem na medicínu. Je třeba se začít učit dopředu? Na co se připravit? Je nutné dělat něco zvláštního než začne škola?

Nemarnit čas

16. června 2018 v 8:03 | Medička Jozefína |  Jen tak mezi řečí


Říká se, že nejvíc člověk lituje toho, co neudělal. Přemýšlí nad tím, jaké by to mohlo být, kdyby to zkusil. Užírá se myšlenkami a scénáři a závidí lidem kolem sebe, kteří se nebáli a skočili do toho po hlavě. Co nás vlastně tak brzdí, když si něco přejeme? Bojíme se o sebe? Ne, máme strach z toho, co nastane kolem nás. Z toho, že si našeho možného selhání může někdo všimnout. Z toho, že nám to nepůjde. Že se dostaneme do neznáma.




Recept na to, jak se zcvoknout snadno a rychle

7. června 2018 v 9:37 | Medička Jozefína |  Jen tak mezi řečí

...aneb střípek z Medikovy zkouškové kuchařky.

Dnes bych se s vámi podělila o jeden chutný a jednoduchý recept, který vám určitě nebude cizí a tomhle krásném teplém počasí přijde k chuti. Navíc ze surovin, které jistě všichni najdete doma. Jeho příprava je sice poměrně zdlouhavá, ale výsledek stojí za to. Dost povídání, pusťme se do toho.


Nejčastější mýty o studiu medicíny

1. června 2018 v 10:00 | Medička Jozefína

O studiu medicíny koluje spousta mýtů, více či méně uvěřitelných. Také jsem některým mýtům věřila, ale s nástupem do školy se zbořily, ani jsem se nenadála. Ono totiž, kdo nezažil, nepochopí.

Rozhodla jsem se sepsat 10 nejčastějších mýtů, se kterými jsem se doposud setkala.


Sejdeme se na Facebooku

27. května 2018 v 15:06 | Medička Jozefína |  Jen tak mezi řečí

Rozhodla jsem založit na Facebooku stránku svého blogu Jednou nohou v průšvihu, odkaz najdete tady. Potěší mě, když se mrknete, protože příspěvky se tam budou objevovat přece jen pravidelněji než články na blogu. Těšit se můžete na střípky a postřehy z mého života, trapasy i úspěchy, průšvihy i štěstí, a to všechno hlavně pro radost a ukrácení dlouhé chvíle.

Doufám, že se tam potkáme :-)

J.

Jaká byla patfyz?

24. května 2018 v 13:00 | Medička Jozefína |  Třetí ročník

Patofyziologie je náročná věda o zajímavých věcech. I když zpočátku jsme se možná nechali trochu unést - na první pohled snadno zvládnutelná skripta, učebnice jen pro fajnšmekry (na fotce jsou proto, že se mi zdály fotogeničtější než moje urousaná skripta a když už jsem si je aktivně vypůjčila...), k tomu celkem sympatická parta na Ústavu patofyziologie, ale opak je pravdou, taková dávačka to zase není.



Kam dál


Design: