Jak pokořit fyziolku?

1. září 2017 v 23:37 | Medička Jozefína |  Druhý ročník
Fyziologie je patrně největším strašákem druhého ročníku. Nejen proto, že skrývá spoustu zapeklitostí, kterým je nutné porozumět, ale také proto, že celý ústav opravdu nepatří k nejpříjemnějším. Pravděpodobně o Ústavu fyziologie uslyšíte nespočet historek, možná až s hororovým nádechem. Většina zkoušejících je vážně přísná a zdá se, že lpí mnohdy i na znalostech, ve kterých se vyznáme asi jako ve španělské vesnici. Ovšem podle vyučujících samotných máme stejně největší potíže s tím porozumět tomu nejzákladnějšímu a naopak se memorujeme detaily, které nám nedávají smysl. Pokud ale chceme dojít k vytouženému cíli, nezbývá nic jiného, než tento pomyslný balvan překonat a alespoň se pokusit ponořit se do vírů fyziologie.




  • Přednášky
Zrovna fyziologie je předmět, kdy jsou přednášky asi vážně stěžejní. Já jsem jich sice celkem hodně vynechala a nijak toho nelituji, můžete zkoušku úspěšně zvládnout i bez nich. Bude záležet na vás, zda vám budou pomáhat, nebo zda je pro vás časově výhodnější učit se sami. Díky přednáškám získáte přehled o tom, co po vás vyučující požadují a taky se dozvíte informace, které patrně nikde jinde nevyčtete. Trochu k politování je fakt, že přednášky nikde v elektronické podobě na Moodle neseženete. Pár prezentací tam sice přidaných je, ale nežeňte se zbytečně jako já do jejich tištění, protože nejsou kompletní a také ne už úplně aktuální. Pan profesor si dokonce o přestávkách pro jistotu schovával flashku do kapsy, aby si náhodou nějaký uličník jeho veletajné texty nepřekopíroval. Zdá se mi to trochu zvláštní. Vzpomínala jsem na Ústav histologie, kde jsme měli všechny prezentace dopředu a nachystané, aktualizované, dokonce i v ideálním formátu se vším všudy. Kéž by to tak jen fungovalo všude. Je to patrně jedna z negativních motivací, která studenty donutí na přednášku přijít.

  • Praktika

Praktická cvičení probíhají dvakrát týdně. Rozjezd s hematologií bude pozvolnější, všechno si proberete před první zápočťákem opravdu důkladně a vyzkoušíte spoustu věcí prakticky. Také se naučíte odebírat krev. Ostatní témata už proletíte o něco rychleji, souvisí to s tím, že ne ke všemu se váže něco, co si můžete zkusit prakticky. Cvičení jsme měli rozdělené na dvě poloviny - v té první jsme probrali teorii, což se hodí a určitě se vyplatí zapisovat si a v druhé přišla na řadu praktická část. Praktika mě většinou docela bavila, i když je pravda, že moje prvotní nadšení postupně trochu odeznělo a všichni jsme byli vděční za každou minutku, o kterou se naše vyučování zkrátilo. Příliš mě nezaujaly počítačové programy, které měli simulovat fungování lidského nebo zvířecího těla, hlavně proto, že i sám asistent několikrát zdůraznil, že to stejně tak ve skutečnosti nefunguje a celý ten program je starší než my.

  • Semináře

Na každém semináři, s výjimkou posledního, se píše test z probraného tématu (hematologie, imunologie, CNS + neurofyziologie + myologie, kadiovaskulární systém, dýchací systém, GIT a ledviny). Testy se skládají z dvaceti otázek mnohočetného výběru, bod získáte pouze v případě, že máte všechny odpovědi správně zaškrtané. Na Ústavu fyziologie je totiž "půlbod" něco jako sprosté slovo. Pro splnění testu vám bude stačit deset správně zodpovězených otázek. Otázky bývají často docela zákeřné, setkáte se se spoustou rafinovaných chytáků a skrytých libůstek, ale dá se to zvládnout. Hlavně si otázku přečtěte několikrát a důkladně, naopak odpovědi po sobě už raději neopravujte, málokomu se to vyplatilo. K testům z minulých let se dá dostat a budete alespoň vědet, co můžete čekat. Kromě testů se na každém semináři prezentovalo téma, které jsme si rozebrali někdy na začátku zimního semestru. Každý student musí odevzdat za celý rok jednu prezentaci. Stačí zhruba pětiminutový monolog a pár slidů, přičemž témata se někdy můžou hodit i ke zkoušce.

  • Zkouška
Na posledním praktiku budete skládat praktickou zkoušku, i když mnoho praktického tam pravděpodobně u většiny otázek nevyčarujete. Poslední praktikum před zkouškou budete mít možnost prohlídnout si všechny pomůcky a přístroje, se kterými se pracovalo a které budete mít před sebou i během samotné zkoušky. Čeká vás 33 otázek z jednotlivých praktických cvičení, vyučující prověřují, zdá znáte návody na praktika a pamatujete si postup práce. Neučilo se to úplně dobře, především postupy hematologických vyšetření. Trochu mě to znesnadňovalo vědomí, že už takové znalosti pravděpodobně nevyužiju. Při samotné zkoušce pak buď provádite přesně to, co na daném praktiku nebo o tom alespoň povídáte. Zkoušet vás může prakticky kdokoliv, kdo se zrovna vyskytne někde v blízkosti. Praktické zkoušky se ale nemusíte vůbec obávat, nejhorší ohodnocení byla myslím trojka a na závěrečné zkoušce se k tomu nijak zvlášť nepřihlíží.

Na teoretické ústní zkoušce na vás bude číhat 155 otázek, 5 zkoušejících a 1 předzkouškový test o 40 otázkách opět mnohočetného výběru. Test zvládnout nemusíte, nedostanete z něj žádnou známku a bez ohledu na jeho výsledek budete směle vyslání do jámy lvové, abyste své znalosti obhájili ústně. Na počet získaných bodů se ale většina zkoušejících dívá a pravděpodobně to pro ně znamená jakýsi odrazový můstek pro další zkoušení. Tahají se dohromady čtyři otázky, každá kupička je složená z několika okruhů otázek tak, aby se při zkoušce pokrylo co možná nejvíce oblastí fyziologie. Na přípravu budete mít dostatek času, možná se ale trochu obrňte trpělivostí, protože hned kousek od vás se bude normálně zkoušet a alespoň mě to občas odvádělo od vlastních myšlenek. To, jaký zkoušející pro vás přijde, je podle mě v rukou náhody. Nevím, zda existuje strategie, jak se dostat k nejpohodovějšímu panu docentovi a naopak se vyhnout spárům přísných profesorů. Jen těžko ale budeme hledat ústav, kde by neexistoval někdo oblíbený, někdo obávaný a nějaká ta noční můra. S tím se ale podle mě budeme v životě setkávat neustále a nemá smysl závidět někomu, kdo měl zkrátka štěstí. Věřím, že se znalostmi a sebevědomím se dá pokořit leccos.

  • Z čeho se učit?

V knihovně dostanete ze studijního fondu Lékařskou fyziologii od Trojana. K dispozici je několik vydání, mezi studenty "starý Trojan" a "nový Trojan". Mně paní knihovnice doporučovala to nejstarší vydání, prý se podle jejich zkušeností pro něj studenti vracejí a vyměňují ho za nové. Je pravda, že starého Trojana narozdíl od nového už potom ve volném výběru asi neseženete, možná bych si proto půjčila pravě to. Pokud se vám podaří obstarat obojí, využijte toho, protože některá témata byla lépe zpracovaná v jednom, jiná v druhém. Ze starého Trojana jsem se učila především hematologii a imunologii, svaly, částečně taky GIT a smysly. Fyziologie od Trojana je takový pevný základ, který je podle všeho nutný znát. Potom ho můžete doplňovat o další informace z jiných učebnic nebo se naučit odjinud kapitoly, které jsou pro vás v Trojanovi nepřehledné nebo nepochopitelné. Je pravda, že ne každému tento studijní zdroj bude vyhovovat, často je něco až přiliš roztahané, upovídané a samotné jádro věci se dozvíte až na konci celého odstavce. Zdroje jsem proto kombinovala, abych si udělala nějaký vlastní obraz a vyhla se tomu, že si namemoruji jedinou těžkopádnou definici. I když většina profesorů vám bude spíš klást na srdce, abyste si vybrali jediný vhodný zdroj a zabránili tak tápání v hromadě informací. To už bude záležet na vás, sami zjistíte, co pro vás bude nejlepší a taky, na co budete mít dostatek času.

http://fyziologie.lf2.cuni.cz/books/covers/trojan.jpg

Vůbec nejlépe se mi učilo z Lékařské fyziologie od Otomara Kittnara, kterou si můžete vypůjčit ve volném výběru. Je to současně asi jediná nová učebnice, kterou v češtině seženete v knihkupectví. Vyhovoval mi koncept knihy a myslím, že je skvělá na kardiovaskulár, dýchačák a GITko. Bohužel, ne u všech témat je pro náš ústav dostatečně obsáhlá, ale ocenila jsem si určitě pro obrázky, které jsem v Trojanovi postrádala.

Lékařská fyziologie
https://obchod.ronnie.cz/data/img/v/3679-941cd.jpg

Další knihu, kterou vyzdvihovala naše paní profesorka, je učebnice Přehled lékařské fyziologie od Ganonga. Slovo "přehled" je trochu matoucí, je to totiž pěkná bichle. Řekla bych, že tato kniha představuje takový nášup po standartní porci fyziologie v předchozích dvou učebnicích. Obvykle se základní znalosti odbydou v jednom odstavci a potom se přejde na sofistikovanější poznatky. Některé informace z přednášek, které budete marně hledat, obvykle najdete někde v Ganongovi. Není to úplně snadné čtení na učení. V češtině se dá půjčit v knihovně ve volném výběru nebo stáhnout v pdf na internetu. Mně se z něj dobře učily smysly, které jsou tu podány podle mě lépe než v Trojanovi, zdálo se mi to mnohem pochopitelnější.

http://i1.martinus.cz/tovar/_l/39/l39241.jpg

Ze studijního fondu dostanete také Leteckou fyziologii od Jiřího Šulce, stařičkou knížečku, se kterou jsme se poprvé shledaly až někdy v průběhu zkouškového. Mezi otázkami k teoretické zkoušce je totiž i pár právě z oblasti letectví, ale prý nikdo na těchto znalostech nebazíruje a ani se tyto otázky netahají. Může ale na ně přijít řeč, pokud bude výsledek zkoušky nějak nerozhodný. A například otázka "První pomoc" se u nás nezkoušela vůbec. Dále ještě Atlas fyziologie od Silbernagla, který jsem popravdě nepoužila ani jednou.

Učebnice Regulace metabolismu základních živin u člověka od profesora Holečka se vám bude ke zkoušce určitě hodit. Nejen proto, že její autor může být zároveň vaším zkoušejícím, ale taky proto, že metabolismus je poměrně zákeřná oblast fyziologie i biochemie. Dá se vypůjčit ve volném výběru, ale zajistěte si ji radši s předstihem, je poměrně rychle rozebraná. Kapitoly se celkem shodují i se zkouškovými otázkami z metabolismu, takže pro mě tato knížka předstvovala jediný zdroj. Pro ukrácení času je ve skriptech (viz dále) sepsaný takový zestručněný výpisek.

https://www.cupress.cuni.cz/ink2_ext/getImg.jsp?id=268326&prez=20&poradi=0

Obrovskou záchranou jsou neoficiální Skripta od jistého Krause, který se v našich očích stal rázem věhlasnou celebritou a jeho jméno bylo skloňováno po celý druhák. Sepsal totiž kompletně všechny přednášky a tím vytvořil stěžejní studijní podklad. Spousta dalších po tom text opravovala, doplňovala a věřím, že se tak každý rok zdokonaluje. Myslím, že se vyplatí si skripta vytisknout a zápisky z přednášek dopisovat přímo do nich. Seženete je stoprocentně od starších studentů a ptejte se právě po těch nejnověji upravených.

Letos se velká část našeho ročníku také podílela na vypracování všech zkouškových otázek. Celý ten kompletní sdílený dokument stále existuje a já věřím, že všichni, kteří jej tvořili, včetně mě, budou souhlasit, aby se předal dalším ročníkům a celá ta snaha tak neupadla sobecky vniveč. Je to skvělý materiál, který vám usnadní a zkrátí přípravu na zkoušku, protože se tak zbavíte zdlouhavého shánění informací.

Pro přípravu na otázky z CNS jsem také hodně využívala loňská skripta Neuroanatomie od doktora Hájka. Jsou mnohem přehlednější a stručnější než Trojan a zároveň se mi už jednou naučené informace dostávají lépe do hlavy.

  • Jak se učit?
Fyziologie je odlišná od předmětů z prvního ročníku. Většina poznatků je spíše k pochopení než k zapamatování a výhodou je, že svoje znalosti potom postupně aplikujete na další a další děje a bude to postupně jednou celé dávat smysl. Mně spousta věcí úplně docvakla až během zkouškového, kdy už jsem danou látku viděla s odstupem a po několikáté. Bohužel je fyziologie také plná čísel, pojmů, definic a na ně je veškeré odvozování krátké. Číselné hodnoty jsou pro mě největší strašák. Ale vynechat se nedají, skutečně na většině z nich zkoušejícím záleží a vnímají to jako nezbytnou znalost. Pomohlo mi udělat si takové kartičky, díky kterým se dají hodnoty a pojmy rychle zopakovat.
Fyziologie se zároveň v základech prolíná i s anatomií nebo histologií, takže všechno, co si budete pamatovat, se může hodit. Vzpomínám si na to, jak se na jedné přednášce profesorka rozčílila, že u zkoušky jeden student neznal větve oblouku aorty a prý ho za to musela vyhodit.
Myslím si, že u fyziologie se určitě vyplatí učit se průběžně už na zápočtové testy. Zpětně si říkám, že by nebylo špatné k tomu nahlédnout do zkouškových otázek a sepsat si aspoň krátkou osnovu ke každé z nich a třeba zdroj, ze kterého jste se učili. O zkouškovém toho totiž bude víc než dost. Na zkoušku z fyziolky prý platí, že čím víc času, tím líp, ideálně alespoň takové tři týdny. Bude na vás, jak si poskládáte termíny, jestli nejdříve rychle odbouchnete biochemii a nebo si ji necháte až na konec. Každopádně na jednu ze zkoušek už se budete muset učit při normální výuce, pokud budete mít také zkrácené zkouškové jako my. Trochu to komplikuje mikrobiologie a praktická zkouška z fyziologie, které vás od učení na závěrečné zkoušky lehce zdrží.

Hodně štěstí s fyziolkou,
Josefína

 


Komentáře

1 psychedelic psychedelic | Web | 1. září 2017 v 23:50 | Reagovat

Tak já mám jen základní školu a od 18. invalidní důchod

2 Alfa motoneuron Alfa motoneuron | 17. září 2017 v 23:10 | Reagovat

Čau, můžu se zeptat, kdo tě nakonec zkoušel?

3 Jednou nohou v průšvihu Jednou nohou v průšvihu | Web | 23. září 2017 v 9:07 | Reagovat

[2]:Ahoj, byla jsem u docenta.

4 Anicka Anicka | 29. července 2018 v 0:07 | Reagovat

Ahoj, prosimte mam dva tydny na zkousku z fyziolky... da se to stihnout? opravdu se dba na vsech podrobnostech a strasne vyhazuje i za nejmensi neznalost? diky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Design: