Propedeutika vnitřního lékařství aneb první závan medicíny

8. dubna 2018 v 0:08 | Medička Jozefína |  Třetí ročník
Třetí ročník je v jistém smyslu zlomový. Konečně se totiž dostáváme do prvního kontaktu s opravdovými pacienty, a to právě v rámci předmětu Propedeutika vnitřního lékařství v zimním semestru, což je vlastně taková příprava na samotné Vnitřní lékařství, které nás bude poté doprovázet až do pátého ročníku.




1. Výuka

Výuka se skládá z praktických cvičení, seminářů a přednášek.

Na praktická cvičení se rozdělíte do menších skupin po pěti až šesti lidech. Ještě předtím, než samotná výuka začne, dostanete všechny informace od paní sekretářky na email. Každou skupinu potom vede jiný lékař z různých interních klinik (kardioangiologické, gerontometabolické, plícní apod.), od čehož se odvíjí, kde se budete vyskytovat nejčastěji a s jakými pacienty se setkáte. O tom, kdo vás povede, se dozvíte na prvním praktiku. Potom už se budete scházet přímo jen s vaším vyučujícím.

Podle rozpisu se na každém praktiku probírá jedno téma, které byste si měli nastudovat dopředu v učebnici. Ještě do loňského roku se pokaždé na začátku cvičení psal test, letos bylo však k radosti všech testování zrušeno. Ono mezi námi, otázky se už opravdu hodně dlouho neměnily... Netuším ale, jaké změny nastanou v příštích letech.






Jedním z rozdílů oproti jiným předmětům je to, že tentokrát už se všechno netočí jen kolem testů. Přicházíte k pacientovi, který vás nebude zkoušet, ani hodnotit, ale bude se na vás dívat jako na budoucího lékaře. A už v zájmu svého svědomí stojí za to si těch pár stránek přečíst. Když se do rozpisu podíváte a vzpomenete si na anatomii, tak je to naprosto nesrovnatelné.

Nevím, jak to přesně probíhalo u ostatních skupin, s námi pan doktor vždycky ještě předtím, než nás vzal k pacientům, probral téma praktik. Hodně se nás ptal a když jsme neznali správnou odpověď, vysvětlil nám to. Ze začátku chodil na pokoje vždy s námi, každého pacienta se ještě předtím zeptal, jestli mu opravdu nevadí, že se na něj přijdou podívat medici. Nálezy u pacientů se většinou týkaly toho, co jsme na praktikách měli probírat. Tak jsme si mohli to, co jsme zatím jen četli, vyzkoušet doopravdy. Vždycky jsme se jeden po druhém vystřídali. Potom už nás vždycky na začátku cvičení poslal za pacienty většinou ve dvojicích samotné. Měli jsme odebrat anamnézu a pacienta fyzikálně vyšetřit, nebo alespoň provést to, co už umíme. Musím říct, že jsme se skoro pokaždé setkali s milými a ochotnými pacienty, většinou s nimi byla i legrace a skvěle s námi spolupracovali. "Vždyť se to někde naučit musíte," opakovali s úsměvem. Někdy bylo těžší navázat s pacientem řeč, ale jakmile se rozmluvil a přijal nás, už všechno probíhalo bez problému.

Řekla bych, že jednou z těch náročných věcí je komunikace. O té se budete bavit na první přednášce a semináři, je to vlastně takové opakování Základů praktického lékařství. Ale až teď ta teorie přechází ve skutečnost. Najednou se poznámky, které vám přišly jako banální, v akci nezdají tak samozřejmé. Líbilo se mi, co poznamenal pan docent Koblížek, - že bychom měli k pacientům přicházet s určitou pokorou a s respektem a nevytýkat jim, že nám něco zatajili, protože naší chybou bylo to, že jsme se nezeptali. Na druhé straně ale člověk musí působit zdravě sebevědomě, že ví, co dělá, aby budil důvěru. Lékař vždy zachová chladnou hlavu. Je to vlastně trochu herectví a ke každému pacientovi pasuje naše jiná role.

Neměla bych zapomenout, že na propedeutiku si musíme pořídit vlastní fonendoskop. Je pravda, že nikde to není přímo řečeno, ani nás na to nikdo dopředu neupozorňoval, ale asi se to nějak všeobecně ví a koloje to mezi studenty. O fonendoskopech jsem už psala v tomto článku. Teď s odstupem času můžu říct, že se určitě vyplatí pořídit si o něco lepší fonendoskop, ale na druhou stranu si myslím, že kardiolog by slyšel šelest i s tím nejobyčejnějším, kdežto vy budete tápat na začatcích i s nabušeným Littmannem.

K poslechu se dostanete poměrně záhy. Možná to bude znít směšně, ale dejte si pozor na to, jak olivky vkládáte do uší. Meatus acusticus externus je esovitě zakřivený a směřuje zezadu dopředu a mediálně, podle toho by měly směřovat i olivky. Pro přesnost se můžete podívat na video. Pokud si dáte fonedoskop do uší obráceně, neuslyšíte zhola nic. Fonendoskop je opatřený dvěma zakončeními - zvonovitým a plochým. Mezi nimi "přepínáte" otočením hlavice, asi nějak takhle.

Cením si praktik na simulátorech srdce a plic, kde si uceleně projdete všechny zvuky, které byste měli umět znát a budete je moci porovnat, a tím si v nich udělat alespoň trochu pořádek. Je pravda, že šelesty jsou pořád oříšek a myslím si, že získat v nich jistotu zabere mnohem delší dobu než jeden semestr propedeutiky.

Semináře z propedeutiky probíhají v posluchárně onkologické kliniky. Je to takový dodatek k přednáškám. Nejzajímavější byl seminář týkající se endoskopie, protože nám přednášející přinesl na ukázku endoskopy a mohli jsme si je prohlédnout.


2. Literatura

Hlavním studijním materiálem (a vlastně jediným a dostačujícím - což je docela vzácné oproti ostatním předmětům) je Chrobákova učebnice Propedeutika vnitřního lékařství. Všichni vyučující i zkoušející z ní vycházejí, případně vás na plicním simulátoru upozorní na některé menší změny v názvosloví, které se týkají vyšetření plic. Ideálně by ji měl prý každý přečíst tak dvakrát třikrát, to nám alespoň řekl náš vedoucí doktor. Určitě se bude hodit, když v ní potřebnou kapitolu na praktika průběžně přečtete. Učí se z ní dobře, i když kapitola o vyšetření srdce poslechem a soupis diagnostiky srdečních chorob je náročné přelouskat a měla jsem pocit, že je to jako 50x a stále poprvé. Jinak jsou to informace hodně praktické, které si nejlépe zažijete, až je sami provedete. Z této učebnice se bude určitě čerpat ještě v budoucnu, proto bych řekla, že možná není od věci si ji pořídit. Dá se sehnat za necelé tři stovky.


Propedeutika vnitřního lékařství
https://www.grada.cz/propedeutika-vnitrniho-lekarstvi-4444/

3. Zkouška

Zkouška z propedeutiky je velmi odlišná od ostatních zkoušek doposud. Fyzikální vyšetření se nestačí jen našprtat a je potřeba přizpůsobit se dané situaci. Probíhá to tak, že se v den zkoušky sejdete v seminární místnosti ve třetím patře, kde jste měli první praktika. Nejprve budete psát test s výběrem odpovědí. Otázky jsou převzaté z testových otázek na konci učebnice. Je jich tam asi tři sta, pokud to budete časově zvládat, podívejte se na ně. Po testu, aniž byste se dozvěděli výsledek, půjdete za vašimi zkoušejícími. Každý den zkouší jiní lékaři, těžko odhadnout, na koho zrovna natrefíte. Největším strašákem je asi doc. Solař, který je pravděpodobně nejpřísnější a velmi si zakládá na vyšetření srdce. Vím o někom, koho vyhodil, ale i o někom, kdo od něj dostal jedničku, určitě to však u něj nebude jednoduché. Zkoušet vás může i váš vedoucí doktor.

Poté dostanete prázdné listy a jméno pacienta, kterého máte za úkol vyzpovídat a vyšetřit. Od sestřiček si vypůjčíte tonometr, případně teploměr, baterku a dřevěnou špachtli. Pacient už o vás bude vědět, i tak se mu ale představíte a vysvětlíte, co ho čeká. Je pravda, že jsem doufala v trochu větší klid. Na pokoji se střídaly sestřičky, pacient mě už při příchodu upozornil, že nechce, aby to trvalo tak dlouho jako posledně u nějaké mé kolegyně a že čeká návštěvu. Některým v průběhu zkoušky odvezli pacienta na vyšetření a museli začít odznovu s někým novým. Co jsem ale slyšela, tak u většiny to probíhalo bez problémů, takže se není čeho bát. U pacienta začnete postupně podle učebnice otázkami a budete si zapisovat odpovědi. Buď můžete psát rovnou "na čisto" do listů, které budete předkládat zkoušejícímu, nebo si nejprve dělat vlastní poznámky a ty potom přepsat. Po odebrání anamnézy pacienta vyšetříte a nález zase zapíšete. Myslím si, že nejpodstatnější je umět způsob, jak vyšetřovat, i když neodhalíte úplně všechno. Přístup se ale bude u zkoušejících lišit. Důležité je opravdu na nic nezapomenout, to totiž bývá většinou důvod, proč od zkoušky vyhazují. Není kam spěchat, snad jen pokud už by byl pacient unavený, tak ho nemůžete dlouho trápit. Většinou s pacientem strávíte tak dvě hodiny. Jak budete mít vše hotovo, půjdete za vaším zkoušejícím. Ten s vámi probere vaši zprávu a porovná ji s tou oficiální. Zároveň si společně projdete vaše případné chyby v testu. Může se vás zeptat na cokoli z teorie nebo ohledně vyšetření. Může vás také vzít ještě za dalším pacientem, abyste mi ukázali postup, jak byste to či ono vyšetřovali.

Zkouška je hodně dlouhá, vezměte si s sebou alespoň malou lahev s vodou a předtím se najezte, ať se cítíte fit i na závěrečné přezkoušení.

Jsem ráda, že jste dočetli až sem. Hodně štěstí!
J.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Design: