Ažpak

27. července 2018 v 17:37 | Medička Jozefína |  Jen tak mezi řečí
Slyšeli jste už o krásné a bájemi opředené zemi Ažpak? Je to vzkvétající země, která se těší obrovskému blahobytu zejména v posledních desetiletích. Tamější obyvatelé žijí šťastně a spokojeně, nepotkáte tu nikoho, kdo by se trápil. Lidé si tu plní i ty nejtajnější sny. Žijí přesně tak, jak si sami přejí. Také umí spoustu věcí, oplývají nebývalými znalostmi, mluví několika světovými jazyky, věnují se své vysvěné práci i koníčkům, žiji zdravě, pravidelně sportují a není nic, co by je mohlo zastavit. Zní to možná trochu jako podivné sci-fi. Kdyby tomu tak bylo, odstěhoval by se tam přece každý. Jenže je v tom háček - ještě nikdo tuto zemi nenašel.








A přesně do téhle země odesíláme všechny svá přání, předsevzetí a své plány. "Udělám to až pak.." "Až v novém roce, až po škole, po Vánocích, začnu s tím zkrátka, až bude čas... Jenže přijde vůbec někdy tahle doba? Možná dřív dojdeme do stadia, kdy "Už je moc pozdě, jsem na to už stará/ý." Na "až pak" odkládame neoblíbené činnosti, ale i krásné zážitky, které si v daný okamžik nechceme dopřát. Zasloužíme si všechno hned teď. Času bude s přibývajícím věkem méně a méně, tolik možností, kolik se nám nabízí dnes, už jen těžko získáme.

Když odsuneme učení se něčemu novému na "ažpak", sami se udržujeme v pozici někoho, kdo se zastaví už u pouhé myšlenky. Přitom existuje spoustu důvodů, proč vlastně taková myšlenka vůbec vznikla. Chceme se zlepšovat, být na sebe pyšní a dokázat, že to zvládneme. Tak příjemná je představa nás samotných, jak odjedeme do cizí země, kde plynně hovoříme místním jazykem, jak uběhneme deset kilometrů, jak se procházíme na koupališti a cítíme se v plavkách spokojeně, jak kamarádům u grilování zahrajeme na kytaru. Jenže dobrat se k takovému výsledku stojí úsilí a hlavně čas. Začátky tak zábavné nejsou a to je pravděpodobně ten důvod, proč se nám do toho nechce ani pouštět. Ale učený z nebe obvykle nepadá a jiný způsob, než se stát začátečníkem, neexistuje. Každé zlepšení a každá snaha je jako krok, kterým se přibližujeme k naší vlastní představě.

Vždycky jsem si přála umět kromě zpěvu hrát na nějaký nástroj. Obdivovala jsem kamarádky a spolužačky ve třídě, úplně nejvíc mě fascinovala hra na klavír. Po mé dvouleté snaze se na něj ve svých šestnácti naučit jsem musela uznat, že to opravdu nebude nic pro mě. Dokud nedošlo na pedály, jakž takž se to dalo, i když hrát oběma rukama naráz pro mě byl pořád oříšek. Jakmile se k tomu však přidala ještě noha, byla jsem v koncích. A tak mi zůstalo jen to přání. Řekla jsem si, že začnu znovu a jinak. Stala jsem se jednou z obětí UAS - Ukulele Acquisition Syndromu (více tady), nevyléčitelné choroby, která je mimo jiné charakteristická závislostí na hře na ukulele. Ukulele vypadá trochu jako malá kytara, připadá mi jako vůbec nejroztomilejší nástroj, jaký jsem kdy viděla. V posledních letech zažívá ukulele boom, není ale se čemu divit - má nádherný zvuk a přijde mi, že se na něj hraje úplně samo. Nejznámější písničku, kde ukulele uslyšíte, je určitě nádherná Somewhere over the rainbow (pustíte kliknutím na obrázek), ale zahrajete s ním prakticky jakoukoli skladbu, jakou si jen usmyslíte. A to je to, co mám na ukulele nejradši.

Neposílejme své sny svým dvojníkum ze země "Ažpak", užívejme si cestu, na kterou jsme se vydali. Každý začátečník bude jednou pokročilým.

J.

PS: Jak jste si určitě všimli, blog získal nový kabát, za který vděčím slečnám z blogu Designy na objednání. Tímto jim mockrát děkuji. Budu ráda, když se v anketě nebo i v komentářích k novému vzhledu vyjádříte.
 


Anketa

Co říkáte na nový vzhled blogu?

Líbí se mi.
Nelíbí se mi.

Komentáře

1 Hemitson Hemitson | Web | 28. července 2018 v 14:04 | Reagovat

Krásný článek. Přiměla jsi mě se nad tím a hlavně nad sebou zamyslet. Připadá mi škoda, že pořád něco odkládáme a je pravda, že později už na to nebudeme mít tolik sil... Každopádně já jsem si naštěstí vždycky za sny šla. Na klavír jsem hrála 7 let, letos jsem skončila první stupeň a jsem ráda, že jsem to dotáhla tak daleko. Horší to bylo ale třeba s kytarou, mám ji doma, hrála jsem 2 roky, ale v 11ti jsem skočila, jelikož mi učitelka řekla, že mám krátké prsty, proto jsem přestoupila na klavír, u kterého jsem byla šťastnější a nikdy mi nikdo nic podobného neřekl. Ono to kolikrát bývá i samotným okolím. Bojíme se reakcí nebo naopak nám někdo něco řekne a už je to "udělám to až pak", "až se to uklidní", ale je to náš život a je jedno, co si ostatní myslí. :-)

Jinak design se moc povedl! Líbí se mi ty barvičky. :)

2 Lucky Lady. Lucky Lady. | Web | 28. července 2018 v 19:37 | Reagovat

Nový dizajn je veľmi pekný, jednoduchý a vkusný. Chválim výber farieb! Jasné, žiarivé, krásne, naozaj. :-)

Ja mám pocit, že my ľudia sme úplne všade rovnakí. Všetci robíme tie isté chyby, ako hovoríš, odkladáme veci na inokedy. Ako sa hovorí "čo môžeš odložiť na zajtra, urob pozajtra a máš 2 dni voľna. :D" Ale treba žiť v prítomnosti, nie v budúcnosti. Lebo potom už na to možno čas nebude. U mňa to funguje tak, že keď to neurobím hneď, tak mi to stále máta myseľ, a nedá mi to pokoja, stále si hovorím "musím to urobiť zajtra, hento musím urobiť neskôr" atď. A stále nad tým rozmýšľam, až kým ten úkol neurobím. A zbytočne ma to zaťažuje. :-?

Ja by som sa chcela tiež naučiť hrať na klavíri, ale nemám ho kam dať, takže možno neskôr - už je to tu zase. :D Dávnejšie som sa snažila učiť hrať na gitaru, ale dlho mi to nevydržalo. :-? U ukulele je výhoda, že je to veľmi skladné! Ale priznám sa, že to ma až tak neláka.

3 Open-minded girl Open-minded girl | Web | 29. července 2018 v 19:33 | Reagovat

Moc hezký úvod, zaujalo mě jak si o tom uvažovala. A už od začátku mi bylo jasné kam tím míříš. Když jsem četla další řádky, sama jsem začala přemýšlet nad věcmi, co stále odkládám. Právě jsi mě možná motivovala to přehodnotit a začít hned. Díky :-)

4 Charlie Charlie | Web | 31. července 2018 v 9:50 | Reagovat

Až pak je taková kouzelná formulka, která nám umožňuje okrádat se o nový dovednosti, ale i o krásný chvilky. Snažím se jí nepropadat tak často a zatím se mi to i daří

5 Lux Lux | Web | 31. července 2018 v 22:53 | Reagovat

Protože žijeme jen tady a teď. Kdoví kolik nám zbývá přítomných okamžiků?

6 Patrik Patrik | Web | 2. srpna 2018 v 11:20 | Reagovat

Supr článek! Tu zemi bych chtěl najít...pozemek, který tam náleží mně, bude zajisté plný "až pak" činností :-D posledního půl roku se s tím ale snažím něco dělat -> přestal jsem odkládat schůzky, na které se mi prostě lenošsky nechce, snažím se realizovat věci, které mě lákají, ale vždy jsem je odkládal, protože zkrátka nezapadaly do mého "standardního života"...ještě jednou, super text :)

7 Alka Alka | E-mail | Web | 2. srpna 2018 v 12:05 | Reagovat

Na "ažpak" jsem to brala, když jsem měla fůru práce...
Teď ji naštěstí nemám, a pár věcí z "ažpak" jsem si splnila. Ne všechny, protože jsem mezičasem přišla na jiné "práce"...

Takže na rozdíl od Vás - klidně si nechávám věci na "ažpak". Totiž až se mi bude chtít je tvořit. ;-)

8 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 2. srpna 2018 v 13:03 | Reagovat

Celkem chápu odkládat povinnosti. Z lenosti to je sice vošajstlich, ale když prostě člověk nemá náladu, energii, prostředky, něco, tak je lepší to odložit a udělat to pak kvalitněji než tak nějak aby to bylo z donucení.
Ale vyloženě mě štve, když furt lidi odkládaj i něco příjemnýho co by chtěli a hlavně nějakou úpravu, která může bejt hotová za půl hodiny! To je furt "upravím to až pak", "přesunu to až pak", "koupím to až pak" a z až pak jsou roky provizoria! Tohle mě vždycky dokáže vytočit tak, že jdu a udělám to okamžitě sama, nebo otravuju, dokud to neni udělaný. A jak jsou pak všichni spokojený, že to konečně je hotový jak si přáli! :D

9 taborovky taborovky | E-mail | 2. srpna 2018 v 13:16 | Reagovat

Já 2 děti takže pro mě je až pak na denním pořádku...ale svých snů jsem se určitě nevzdala, akorát to jde teď pomaleji než bych chtěla, ten úvod se mi hrozně líbil jak si to pojala, opravdu originální....blog pěkný, jednoduchý a svěží

10 MOE MOE | E-mail | Web | 2. srpna 2018 v 13:23 | Reagovat

Tohle je bomba článek xD

11 Jeife Jeife | E-mail | Web | 2. srpna 2018 v 15:03 | Reagovat

Design je moc pěkný :) ještě by to teda chtělo doladit přechod záhlaví v menu, je tam takovej zoubek. Ale i tak hezký :)
Já začla hrát na buben, žádný pravidla, žádný nesmíš, žádný musíš :)

12 Matthias Matthias | 2. srpna 2018 v 15:37 | Reagovat

Já už pár let posílám touhy začít se učit hraní na Ukelele do země Ažpak

Stojí to za to? Dá se to?:D

13 nelogicno nelogicno | Web | 2. srpna 2018 v 18:09 | Reagovat

Napíšu nějaký inteligentní komentář.
Až pak.

14 Jozefína Jozefína | 2. srpna 2018 v 22:34 | Reagovat

Děkuji všem za vaše komentáře a poznatky, cením si toho, že vás článek zaujal! :)

[12]: Určitě stojí za to! Učím se podle návodů na YouTube a nejvíc mě baví to, že dokážu zahrát i současné písničky, které mám ráda :-)

15 Čerf Čerf | E-mail | Web | 3. srpna 2018 v 10:28 | Reagovat

Pokud země "ažpak" funguje jako přirozený filtr, který nám říká, do čeho se opravdu pustit a co si nechat v záloze, je to úplně normální. Když v "ažpaku" končí skoro všechno, co nám prolétne hlavou, nezbývá, než se do té legendární země jednou vypravit :-).

16 zamotana zamotana | Web | 3. srpna 2018 v 11:22 | Reagovat

Naprosto s tímto článkem souhlasím, ale neříkám, že nic na později neodkládám. Nejde to u všeho. Ale pokud je nějaká věc v dosahu, nemá smysl ji odkládat. Já jsem o Vánocích dostala piano (a taky netvrdím, že jsem úplný virtuos, ale začátky jsou holt přetěžké), chtěla jsem do odkládat a odkládat, taky se mi to pár měsíců dařilo, takže jsem se toho moc naučit nestihla, ale rozhodla jsem se, že to změním. :D
Ukulele sice může být roztomilý nástroj, ale potom, co na něj na kurzu hráli celé dny i celé noci, ho mám opravdu plné zuby. Chce ho mít každý. Zajímalo by mě, kdy tahle šílenost zase přejde :-D

17 K K | Web | 3. srpna 2018 v 14:15 | Reagovat

Jsem tu poprvé a nejen, že mě zaujal krásný vzhled, ale i obsah tohoto článku. Ze zemí až pak vedeme neustále války :D Nejvíc s jejím samojmenovaným vládcem "Nemám čas". :-D

18 Petr Minařík Petr Minařík | 4. srpna 2018 v 5:44 | Reagovat

Podívej se na můj web. Design je připravený. Stačí si pouze vyprat

19 jmenuju-se-sacharin jmenuju-se-sacharin | E-mail | Web | 4. srpna 2018 v 13:48 | Reagovat

Do zeme Ažpak posílám plány a touhy jen, když opravdu není prostor pro jejich plnění. Pak se na ně vrhám. :) Pěkný článek.

20 N&Š N&Š | Web | 5. srpna 2018 v 23:27 | Reagovat

Páni, moc pravdivý. Je těžké si vždy uvědomit, že není dobré neustále něco odkládat. Už nevím, jak si to připomínat. Nepomáhá mi žádná motivace, vůbec nic. Typickej flegmouš :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Design: